Počátkem podzimu vyšlo více zajímavých desek, „Hortus Venenum“ jsem postřehnul, poslechnul, odložil na pozdější zpracování a v té formě to zůstalo. Nakonec jsem se ale rozhodl tento drobný rest přeci jen nenechat vyhnít a věnovat novince alespoň krátký text. Ostatně, pokud máte rádi klasický doom metal přesně v té podobě, v jaké se hrál v devadesátých letech, nové album holandských OFFICIUM TRISTE jste už zajisté postřehli.

„Zahradní jed“, jak zní překlad nového alba z latiny „Hortus Venenum“, pokračuje v tradičním doom metalu. O tom je nakonec celá historie této kapely. Brousí styl, který v devadesátých letech vytesala Umírající nevěsta. Proto tedy krátký text. Od minulého alba se nic podstatného neudálo, ani od toho před ním, ani od toho kdesi v propadlišti dějin. Životním údělem „Smutné práce“ (tihle Holanďani si holt libují v latině) je znovu a znovu nahrávat smuteční písně, vylepšovat umrlčí náladu a nimrat se v depresivních pocitech. Vylepšovat technicky či zvukově, to ano, ale není jejich cílem se někam v rámci žánru posouvat.

V rámci diskografie je však „Hortus Venenum“ nadprůměrné album, které kromě tradičních atributů s sebou přináší i zajímavé melodické motivy, proplétající se jako vítr usychajícími větvemi stromů. Start v podobě „Behind Closed Doors“ ukazuje kapelu v dobrém (rozumějme melancholickém) rozpoložení, kdy všechnu tu depresivní tíhu světa doprovází lehký kytarový motiv. To je nakonec vlastní i celému albu, že v ponurém doom metalu, v doméně Blankensteinova drsného growlingu, je prostor pro vzdušné melodie.

„My Poison Garden“ je naopak velmi zemitá a těžká skladba zcela v rámci mantinelů, jako by se čas na třicet let zastavil. V „Anna's Woe“ se vrátili k odlehčenějšímu výrazu, klávesy si pohrávají s intimními motivy a kdesi na pozadí smyčce budují atmosféru. Svižná „Forcefield“ zavání heavy metalem a elegantně tak rozproudí pomalu tekoucí krev v žilách. Je to stejný trik jako s „Like a Flower in the Desert“ z minulého alba, probudit posluchače z příjemné dřímoty v poslední třetině, než upadne do hlubokého spánku. Ale i ostatní nejmenované skladby jsou vydařené, album má ucelenou atmosféru i neupadající kvalitu. Čtyřicet minut poslechu tak uteče pozoruhodně rychle. Občas je fajn si starý dobrý doom metal poslechnout i na nových nahrávkách. „Hortus Venenum“ v tomto nezklame.